Chci slyšet Múzy

Marek Řezanka

Zamýšlím se nad svou vizí,

kam rád bych, aby národ spěl,

když systém již nic nenabízí

než frašku zralou na odstřel.

Vím přesně, co bych nyní chtěl:

Ať každý myslí, zvídá, hledá,

ať nejsou děti bez oběda,

ať nesklízíme tuny těl.

Ať otrok z útlaku se zvedá.

Chci slyšet Múzy – ne ryk děl.

Vše jde stejně – za provizi,

každý jen kouká, aby měl.

Pokrytectví přešlo v krizi,

kdy budou věci na příděl.

Čert by nám v mnohém záviděl,

že ani Peklo tohle nedá,

kdy z propagandy vznikne věda.

Chci smět myslit sám – ne na povel.

Dialog, mír – to jsou má kréda:

Chci slyšet Múzy – ne sto děl.

Ať chuť číst nám nevymizí,

zkusme žít spolu bez hesel.

V rodinách si nejsme cizí,

ať nežijeme v světě cel.

Svět v narkóze je nevesel:

Ať jen to dobré dál se předá,

ať z pátku nedělá se středa.

Kolaps vyplavil spoustu zel.

Ať z barev nezbyde nám šedá:

Chci slyšet Múzy – ne hluk děl.

Toužím, ať s vnukem mluví děda.

Ať zná víc, než je abeceda.

Náš hlas by potom hned líp zněl.

Extáze propagandy? Běda:

Chci slyšet Múzy – ne křik děl.

Namluveno: .

Kdo by to byl řekl, že předseda strany, která má v pomyslném štítě napsáno, že každý se má postarat sám o sebe, bude apelovat na potřebu soudržnosti. A dokonce na ní vystaví svou strategii: „Je třeba, aby existoval i mechanismus, že ve chvíli, kdy skutečně začne toho plynu být nedostatek, tak ty státy, které by měly přebytek plynu, nebo ho dostávají snadněji z jiných zdrojů, by ho mohly poskytovat těm, které by se dostaly do objektivních potíží, protože jsou prostě závislé na Rusku anebo jsou vnitrozemské“, zafilosofoval si Petr Fiala. „Ono je třeba.“ „Ono by se mělo.“ A to je vše. Ale to je přece strašlivě málo. Premiér se spoléhá na zázrak. Spoléhá se na dobrotivost druhých – a to v době, kdy nikdo nebude mít dost pro sebe.

 Zatímco bude čím dál víc lidí upadat do chudoby, chlubí se premiér Fiala svým „deštníkem“: „Naše pomoc je účinná. Když tu pomoc připravujeme a dáváme, tak to stojí peníze… Stojí to peníze, ale my současně musíme hlídat a opravdu jako na lékárnických vahách vyvažovat, abychom neroztáčeli inflační spirálu.“

 Jen těžko bychom nalezli příklad prázdnějšího a frázovitějšího projevu bez obsahu. Premiér Fiala by měl občanům sdělit, kolik peněz vydává na válku na Ukrajině – kterou ale jen tak mimochodem Česká republika s Ruskem nevede – a měl by dodat, z čeho tyto prostředky čerpá. Neměl být náhodou cílem Fialova kabinetu co nejvyrovnanější státní rozpočet? Na co vše naopak peníze Fialova vláda nemá? Na zdravotnictví, na školství, na sociální síť pro potřebné, na hygieniky – a v tomto výčtu by šlo pokračovat.

Jak již jsme zvyklí od Nečasovy vlády, rysem Fialova kabinetu jsou opět podpora „švarcsystému“ a špatný výběr daní.

 Ceny veškerého zboží, hlavně benzinu, dál nerušeně porostou do závratných výšin. A to vše je zarámované propojením politiků vládního STANu s organizovaným zločinem, kdy má toto hnutí svého člověka na postu šéfa na Ministerstvu vnitra.   

 Takto si svou vládu rozhodně nepředstavuji. Mám vizi svobodné vzdělané prosperující společnosti, v níž je udavač sprostým slovem a cenzura nepřijatelnou – a v níž nejsou ani zbídačení, a ponížení. Každému by mělo být jasné, že k této vizi nikdy nedospějeme se stávající politickou garniturou – a jmenovitě ne s Petrem Fialou, Vítem Rakušanem, Vlastimilem Válkem, Marianem Jurečkou a Bakalářem (Janem Lipavským).